Celostní tvorba přírodního prostoru v terénu.

Geomatie skrze vlastní tělo.

Čtení, ladění a komunikace s prostorem v tvůrčí skupině.  

Space is the Lord.

​

Je otázka, jestli si lidé vybírají pozemek, nebo jestli si pozemek vybírá lidi. Někdy to vypadá, že najít pozemek je jako najít životního partnera, nějak se to musí stát, je to příběh, který se nedá jen tak naplánovat. Nevíme, jak se to stane, může za to nejspíše je přitažlivost vzájemná.

​

Pokud si uvědomíme celou, nesmírně dlouhou cestu od částeček kosmického prachu až k živému tepajícímu člověku, jež na pozemek právě vstupuje, musíme se sklonit před geologickým a historickým věkem vývoje člověka, života na planetě i „genia loci“ místa.

​

Každé místo má svou tvář, svůj život, svoji paměť a skrze lidi, jež jsou nedílnou součástí planety, i své sny. Lidé, kteří přicházejí, mají šanci svůj sen, snění Země, realizovat.

​

K hledání vize soužití člověka s přírodou, jež je soužitím člověka se sebou samým, přistupujeme s nejvyšší úctou. Uvědomujeme si, že místo a my spolu právě teď rezonujeme. Přicházíme.

​

Abychom dokázali společně snít se Zemí, spatřovat možná řešení prostoru ke kterým nás místo inspiruje, scházíme se na místě na dva nebo na tři dny v malé skupince lidí a společně tančíme „Tanec se Zemí“.

Jak takový tanec vypadá?

​

Především je to společný skupinový prožitek místa a všech jeho součástí včetně živlů, personifikací, vzpomínek, přírodních i lidských sil a záměrů, individuálních snů, které se v prostoru dotvářejí a přeskupují v okamžiku tvůrčího setkání.

​

Máme v rukávu cvičení na zostřené vnímání prostoru, spojení se zemí, propojení v kruhu, intuitivní komunikaci, přijímání vize apod. Zároveň se tu otvírá příběh, ve kterém každý účastník nachází svoji roli a svoji hladinu vnímání. Celý proces je neuchopitelný jedním člověkem a zároveň jej neprožívají jenom individuální účastníci. Vzniká tu universální tvůrčí bytost, která přesahuje jednotlivce.

​

Úkolem architekta v procesu je podporovat krystalizaci, postupný vznik obrazu, zachycení vize do grafického plánu.  Výhodou společného Tance se Zemí je vznik jasného plánu - kolektivního, z prostoru převzatého a Zemí potvrzeného řešení, které je originální, konsenzuální a „posvěcené“. A architekta od stolu by to ani nenapadlo. Díky tomu se šetří času u počítače, zdlouhavé řešení řady variant, cesty a dlouhá dojednávání, přesvědčování a vysvětlování. Jde – li řešení rovnou ze Země, je to mnohem lepší, než když to jde ze mě :-)

Petr Hájek, Dana Burianová